Uplynulá sezona NBA byla do jisté míry neobvyklá, jelikož se do závěrečných kol probojovalo spoustu týmů, které v minulých ročnících na playoff ani nedosáhly. Závěrečný turnaj ovládl tým Milwaukee, který v prvním kole oplatil Miami loňskou porážku a udělil týmu z Floridy sweep. Postupně se pak Milwaukee podařilo se štěstím zdolat všemi favorizovaný Brooklyn, v boji o vítěze konference Atlantu a v samotném finále 4-2 na zápasy Phoenix. Milwaukee tak po 50 letech získalo šampionát a mohlo konečně slavit zisk trofeje, která jim v posledních letech i přes slibné výkony stále unikala. Jakou cestu Milwaukee v posledních letech urazilo a co stálo za ziskem tohoto šampionátu, se dozvíš v tomto článku!
Trust the process
Pokud se něčím letos Milwaukee úspěšně prezentovalo, tak týmovým pojetím hry a pevnou chemií uvnitř něj. Proces, který vedl k tomuto stavu, však trval několik let a stálo za ním spoustu let úsilí a především trpělivosti. S postupným herním dozráváním dvou největších talentů Milwaukee – Giannise Antetokounmpa a Khrise Middletona, se začal budovat nový tým, který však neustále procházel změnami. Až v posledních několika letech se konečně začala zúročovat práce organizace Milwaukee a tým začal stoupat tabulkou k příčkám zaručující playoff. Posledním krokem byl výběr těch správných tváří, které by spolu se dvěma největšími hvězdami utvořili kompaktní fungující celek. No a to se začalo dařit zhruba před pěti lety. Bucks skončili na sympatickém šestém a sedmém místě a po nich už nastala nadvláda Milwaukee ve východní konferenci. Ta vyústila konkrétně ve dvě první místa a loňskou třetí příčku. Každopádně, v playoff Milwaukee stále doplácelo na nezkušenost a nedostatečnou kvalitu kádru a jeho hloubku, což dokázal například loňský nekompromisní výprask 4-1 od Miami.
“Oldfashion way”
Po dvou nevydařených taženích playoff v roli favorita však do svého dalšího boje šlo Milwaukee daleko sebejistější. Sice s mnohými jizvami a nahlodaným sebevědomím, ale o to více zkušenější a především s daleko kvalitnějším týmem. Vedení se totiž před sezonou rozhodlo provést spoustu změn v kádru a opustit snahu o zisk šampionátu s tehdejšími tvářemi. Tým tak opustili například Eric Bledsoe, George Hill, Wesley Matthews, Ersan Ilyasova, Kyle Korver a před nimi i talentovaný Malcolm Brogdon. Obměnu přežili pouze Brook Lopez a Pat Connaughton, kteří se po 3 letech u Bucks stali již nedílnou součástí kádru. Před sezonou do týmu zamířili také Jrue Holiday, Bobby Portis, Bryn Forbes a před samotným playoff P.J. Tucker. No a jak ukázal závěrečný turnaj, vyjmenovaní hráči se stali důležitou součástí rotace Milwaukee. I oni totiž svými důležitými body či obranými zákroky rozhodovali o vývoji zápasů a mnohdy se stali rozdílovými hráči týmu. O tom vypovídá kupříkladu Lopezových 33 a Portisových 22 bodů proti Hawks nebo Forbesových 2x 22 bodů proti Heat.
Pokud by se dal nějakým výrokem perfektně shrnout a podtrhnout letošní triumf Milwaukee, tak že se povedlo šampionát získat “postaru”. V amerických médiích se pro tenhle stav trefně používalo označení “oldschool/oldfashion way”. Ihned po zisku šampionátu začaly éterem létat chvály na Bucks za to, že jako jeden z mála týmů posledních let získali titul postupným budováním vlastního týmu. Na rozdíl od ostatních týmů NBA totiž Milwaukee nepotřebovalo ze sezony na sezonu sestavovat hvězdný superteam (ehm ehm Lakers a Nets). Organizace Bucks totiž vsadila na sestavování týmu prostřednictvím chytrých nákupů, postupným dolaďováním kádru a budováním týmových vazeb mezi hráči. Tenhle recept ukázalo s přispěním Orlandské bubble také loni Miami, které díky tomu prošlo až do finále. Bucks však tenhle proces dotáhli až do samotného konce a Giannisův dnes už legendární tweet z roku 2014 tak nabral neskutečné hodnoty a významu.
Fear the Greek
2020-21 NBA Champion, Finals MVP a All-Star MVP. To jsou ocenění, které si Giannis z uplynulé sezony odnesl. Tuhle pohádku ještě kreslí k dokonalosti onen tweet z roku 2014 a fakt, že Giannis klidně mohl před sezonou Bucks opustit jako volný hráč. Koneckonců, týmu se po dvou prvních místech v konferenci (i celé NBA) nepovedlo ani jednou probojovat do finále, přičemž druhý pokus přinesl ještě větší zklamání (onen sweep). Takže Giannisovi rozhodně musela myšlenka o přestupu minimálně projít hlavou. Nakonec, i přes enormní zájem klubů, se Greek Freak (pro někoho možná překvapivě) rozhodl u Milwaukee nadále setrvat a podepsat MAX kontrakt na 5 let. No a odměna za tohle gesto loajality? Hned další sezonu zisk kýženého šampionátu a veleúspěšná sezona, na kterou Giannis nadosmrti nezapomene.
Samozřejmě, není třeba asi sáhodlouze rozebírat, že Giannis byl jedním z hlavních strůjců úspěchu Milwaukee. V základní části sezony si řecký obr připsal průměr 28.1 bodů na zápas, 11.0 doskoků a 5.9 asistencí. Pokud porovnáme Giannisovu letošní statistiku se všemi předešlými ročníky, tak zjistíme, že se mu letos povedlo zaznamenat druhý nejvyšší průměr bodů, třetí nejvyšší počet asistencí a dorovnání maxima ze sezony 18-19 v počtu asistencí. Za zmínku stojí také druhá nejvyšší úspěšnost střelby (0.569%) a nejvyšší procento efektivity (0.600). V playoff se pak Giannisovi povedlo vylepšit své career playoff maximum průměrného počtu bodů na zápas z 26.7 na 30.2pts. K tomu se mu ještě povedlo nasbírat 12.8 doskoků a 5.1 asistencí.
Nenápadná Big Three a Jrue Holiday efekt
Dost už ale bylo vychvalování Giannise. Bucks totiž letos konečně dokázali, že jejich tým není jen o 26 letém Řekovi. Právě větší příspěvek ostatních hráčů v klíčových momentech se letos stal hlavním faktorem, který přispěl k triumfu Bucks. Jedním z key players byl samozřejmě Giannisův dlouholetý parťák Khris Middleton. Ten se sice letos nevyhnul své tradiční kolísavosti výkonů, nicméně při Giannisově absenci to byl právě on, kdo si připisoval velká čísla, dokázal se chopit vůdčí role a rozhodnout zápasy těžkými střelami, viz například OT game winner proti Heat. Middletonův herní progres samozřejmě můžeme podložit daty: druhý nejvyšší průměr bodů (20.4) i doskoků (6.0) a k tomu nejvyšší průměr asistencí za sezonu v kariéře (5.4)!
Celou sezonu se mluvilo o Brooklynu a jejich Big Three. Málo kdo však vnímal, že Bucks potichu budovali vlastní hvězdnou trojici, která nakonec tu brooklynskou udolala a dotáhla Milwaukee k titulu. Její součástí byl krom Giannise a Middletona také Jrue Holiday, posila, která přišla před sezonou z New Orleans. Holiday v týmu Pelicans strávil dohromady celkem 7 let a jen ve své první sezoně klesl pod bodovým průměrem pod 15 bodů. Možná si mohl v některém článku číst moje tvrzení o tom, že by Holiday mohl být letošním klíčovým faktorem Bucks. To se také nakonec naplnilo, jelikož Jrue předvedl ukázkový playoff “step up” a svým významným team effortem pomohl Bucks k trofeji. Nejpamátnějším momentem, hovořícím za vše, je Holidayův extrémně clutch steal v pátém zápase a následný alley-oop na Giannise. Bucks díky této finální sekvenci zvítězili a definitivně tak strhli sérii za stavu 2-2 na svoji stranu. Nejstarší z bratrů Holidayových se tak po 11 letech v NBA konečně dočkal zisku šampionátu a potvrdil, že jeho skoro až vysvobození z Pelicans bylo klíčovým tahem vedení Bucks před sezonou.
50 let čekání u konce
Bucks tak přesně po 50 letech opět získali šampionát a stali se vítězi NBA a to teprve podruhé v historii. To jen podtrhuje fakt, že tahle sezona byla pro organizaci Bucks skutečným milníkem moderních dějin. V době, kdy se Bucks povedlo získat poslední a zároveň první šampionát, účinkovali v jejich týmu dnes již nesmrtelné Hall Of Fame legendy Kareem Abdul-Jabbar nebo Oscar Robertson. Minimálně Giannis Antetokounmpo má nakročeno k podobné kariéře, tak uvidíme, zda tahle úspěšná sezona bude pro Milwaukee odrazovým můstkem do dalších úspěšných sezon.
Fandíš Milwaukee a chceš ten snapback z cover fotky? Koukni na The Streets, najdeš ho tam.
