Charles Barkley si sice už přes 20 let užívá basketbalový důchod, ale i dnes je pro fanoušky NBA velice známou tváří. Spolu se Shaquillem O’Nealem, Ernie Johnsonem a Kenny Smithem moderuje pořad Inside the NBA, který se dlouhodobě těší velké divácké sledovanosti. Barkley za sebou má opravdu působivou kariéru plnou památných momentů jak na hřišti, tak mimo něj. Svého času patřil mezi nejvýraznější tváře celé ligy. Tomu pomohla nejenom jeho ochota účastnit se všech možných interviews, ale především jeho obrovský talent. Jeden z nejlepších rebounderů všech dob se zapsal do basketbalové historie velkým písmem a rozhodně si zaslouží, abychom si jeho kariéru trochu připomněli.
Tlustý chlapec z Alabamy
Barkley byl výjimečný už od narození. A to doslova. Malý Charles byl totiž první černé dítě, které se narodilo v porodnici určené výhradně pro bělochy. V podobném trendu pokračoval i o pár let později, kdy patřil mezi první skupinu černých dětí přijatých do rasově segregované základní školy. Na střední škole se Charles snažil dostat do basketbalového týmu, ale to se mu nepodařilo. Tou dobou totiž neměl zrovna sportovní figuru a při výšce necelých 180 cm vážil asi 100 kilo. Přes léto ale dost vyrostl a o rok později se už do sestavy dostal.
Během posledního roku na střední škole o něj nejevila zájem žádná univerzita. To se změnilo, až když v závěru sezony Barkleyho tým čelil největším favoritům ve státě v čele s nejvíc rekrutovaným hráčem. Barkley v tomto zápase nasbíral 24 bodů a strhl veškerou pozornost na sebe. Zvěsti o tlustém chlapci z Alabamy se začaly rychle šířit a nabídka na univerzitu na sebe nenechala dlouho čekat.
Nová tvář Sixers
Z univerzity se Barkley rozhodl odejít o rok dřív, aby mohl vstoupit do NBA. Tím pádem se stal součástí jednoho z nejlepších draftů v historii NBA. V roce 1984 byl draftován po boku Michaela Jordana, Hakeema Olajuwona a Johna Stocktona jako číslo 5 a svou profesionální kariéru započal ve Philadelphii. V kabině Sixers si ho pod křídla vzal Moses Malone. Pomohl mu dostat pod kontrolu svou váhu a vytěžit ze své postavy maximum. Díky tomu patřil Barkley už jako rookie mezi klíčové články Sixers a v další sezoně už byl nejvíce produktivním hráčem v týmu. Před sezonou 1986-1987 Malone přestoupil do Washingtonu a Barkley získal na hřišti mnohem více prostoru. Výsledkem bylo, že v této sezoně vedl ligu v doskocích na zápas.
Nejlepší léta kariéry
V roce 1990 Barkleymu jen tak tak uteklo ocenění MVP. V hlasování totiž získal nejvyšší počet hlasů pro první místo, ale v celkovém součtu bodů velmi těsně zaostal za Magicem Johnsonem. Tou dobou byl už Barkley dávno známý jako fenomenální hráč, který pravidelně vedl ligu v procentuální střelecké úspěšnosti za dva body. Sixers se ale stále nedařilo zlomit smůlu v playoffs a dostat se dál než do druhého kola. V roce 1992 proto Barkley přestoupil do Phoenixu. To se ukázalo jako velice dobrý krok, protože základní část sezony ukončili Suns s nejlepším výsledkem v celé lize, Barkley konečně získal ocenění MVP a v playoffs se Phoenixu podařilo dostat až do finále. Ačkoliv Barkley věřil, že Suns je souzeno titul vyhrát, na Chicago ve finálové sérii nestačili.
Problémy se zády a nesplněný sen
Poslední léta Barkleyho kariéry ho často trápily bolesti zad. Ty ho provázely po většinu jeho působení ve Phoenixu. I přesto ale podával výborné výkony. Po 4 sezonách v Arizoně se pokusil splnit si sen o titulu v Houstonu. Spojil tedy síly s Hakeemem Olajuwonem a hned během premiérové sezony v dresu Rockets se podíval až do finále konference. Tam ale Houston nestačil na Utah Jazz vedený Karlem Malonem. Barkley trávil v následujících sezonách poměrně dost času na lavičce kvůli zraněním. Během sezony 1999-2000 si v zápase poranil stehenní sval a vypadalo to, že jeho kariéra je u konce. On se ale odmítal s NBA rozloučit na nosítkách, takže o pár měsíců později nastoupil do zápasu proti Vancouveru. V něm skóroval své poslední dva body a hned po proměněném koši odešel ze hřiště za potlesku fanoušků.
Úspěchy
Charles Barkley je držitelem ocenění MVP z roku 1993, 11x byl nominován do All-star game a v roce 1991 si z ní odnesl ocenění All-star game MVP. Celkem 11x byl součástí All-NBA týmu a jednou vedl ligu v průměru doskoků na zápas. Zároveň získal 2 zlaté olympijské medaile a v roce 2006 byl uveden do síně slávy.
Zajímavosti
Během 50. výročí vzniku NBA byl členem výběru 50 nejlepších hráčů všech dob.
Barkley byl známý tím, že se často dostával do konfliktu s protihráči nebo s fanoušky. Jednou dokonce plivnul na diváka, který se na tribuně dopouštěl výtržností. Bohužel zasáhl dívku sedící vedle něj a z celé události se stala velká mediální kauza.
Zastával názor, že sportovci by neměli být dáváni dětem za vzor. Jedním z důvodů byla skutečnost, že naprostá většina dětí se profesionálními sportovci stát nemůže, a proto by měli vzor hledat například ve svých rodičích.
Během své poslední sezony v Sixers nosil na zádech číslo 32 na počest Magica Johnsona, který oznámil, že je HIV pozitivní. Kromě toho se také Magica velmi často zastával.
Během sezony 1990 si za rvačku na hřišti vysloužil rekordní pokutu. V přepočtu na dnešní koruny musel zaplatit téměř 7 a půl milionu.
V roce 1994 i navzdory problémům se zády skóroval v zápase playoffs 56 bodů, což mu v té době vysloužilo 3. místo v historických tabulkách.
S výškou 198 cm se Charles Barkley stal vůbec nejnižším hráčem, který vedl ligu v doskocích.
