Legendy NBA #9: Bill Russell

Vyhrát titul je jasným cílem každého hráče v NBA. Individuální ocenění jsou sice také velkým úspěchem, ale nic se nemůže rovnat tomu, když svůj tým dotáhnete až do vítězného finále. Počet vyhraných titulů je tedy jedním z hlavních ukazatelů toho, jestli je hráč úspěšný. Michael Jordan a Kareem Abdul-Jabbar jich mají na kontě 6, Magic Johnson, Kobe Bryant a Tim Duncan mají každý po 5. Všichni jmenovaní patří mezi naprostou elitu a nejlepší hráče v historii. Existuje ale člověk, který je tomhle ohledu výrazně převyšuje. Rekord v počtu získaných titulů drží Bill Russell a tohle prvenství mu už zůstane navždy. Je totiž velice nepravděpodobné, že by se někomu znovu podařilo získat titul 11x. Jak je vůbec možné, že někdo něco takového dokázal? 

Složitá cesta k basketbalu

Ještě předtím, než Russell nasbíral víc titulů než má prstů na rukách, si musel projít dost komplikovaným dětstvím. Ve 30. a 40. letech minulého století byl rasismus v USA všudypřítomnou záležitostí. Russelovi byli velmi chudí, protože oba Billovi rodiče měli problém najít si slušnou práci. Na nějakou dobu dokonce museli přespávat v azylových domech. Jeho otec byl řidič kamionu, takže Bill většinu času trávil pouze se svou matkou. O to bolestivější pro něj bylo, když v jeho 12 letech zemřela. To jeho otce přimělo vzít práci uklízeče v místním bazénu, aby mohl být svému synovi nablízku. V důsledku toho měl ale menší plat a to znamenalo další finanční potíže. 

K basketbalu se Russell poprvé dostal na střední škole, měl ale velké problémy s technikou. Z toho důvodu se nejprve nedostal do školního týmu. Postupem času ale začal více trénovat a čím dál méně spoléhal pouze na svou atletičnost. V posledních dvou letech na střední začal opravdu excelovat a to především díky svým skvělým obranným schopnostem. V těchto letech také jeho tým vyhrál státní šampionát. To se opakovalo i na vysoké škole, kde se svým univerzitním týmem získal 2x v řadě celostátní titul. Po draftu do NBA v roce 1956 se ještě před startem profesionální kariéry rozhodl účastnit Letních olympijských her.

První supertým v historii NBA

Vzhledem k tomu, že Olympijské hry roku 1956 hostilo Melbourne, konaly se až v listopadu a prosinci, protože na jižní polokouli jsou roční období obráceně. To zapříčinilo, že když Russell nastoupil do svého prvního zápasu za Celtics, třetina základní části už byla odehraná. Během své první sezony se zapsal jako prvotřídní obránce a to mu vydrželo až do konce jeho kariéry. Pro Boston už od začátku svého působení představoval klíčového hráče. O tom svědčí fakt, že v jeho rookie sezoně Celtics získali svůj první titul v historii. O rok později Russel poprvé obdržel cenu pro nejužitečnější hráče sezony. Ve finálové sérii se ale zranil a Boston podlehl St. Louis Hawks 4-2. 

Následovalo období, kdy Boston nekompromisně porážel každý tým, na který narazil, překonal nespočet rekordů a vyhrál 8 titulů v řadě. V letech 1959 až 1966 se nenašel nikdo, kdo by mohl Billa Russella a Celtics zastavit. V této době také vznikla odvěká rivalita Bostonu a Lakers. Oba týmy se v tomto období střetli ve finále 5x, přičemž pokaždé si titul odnesl Boston. Nutno podotknout, že za Lakers tou dobou hráli Jerry West a Elgin Baylor, takže se nejednalo o žádné outsidery. Bill Russel si během vítězných let Bostonu také na svůj účet připsal další 4 ocenění MVP a několikrát vedl ligu v doskocích

Russell jako hráč a trenér zároveň

Před sezonou 1967 odešel z pozice trenéra Red Auerbach a nahradil ho Russell. Jako hráč a zároveň trenér působil až do roku 1969, načež ukončil kariéru. Boston se v první sezoně pod jeho vedením poprvé po 10 letech nedostal do finále. Ve finále východní konference je totiž vyřadila Philadelphie, která zrovna zažívala fantastickou sezonu. Bylo to poprvé a naposled, kdy Wilt Chamberlain dokázal Russella vyřadit. Jejich rivalita byla obrovská, ale Russell s výjimkou tohoto roku pokaždé odešel z jejich vzájemného souboje v playoffs jako vítěz. Zároveň byl rok 1967 jediným, kdy Russell zažil ve své profesionální kariéře opravdovou porážku. V sezoně 1958 totiž kvůli zranění v prohrané finálové sérii téměř nehrál. 

V následující sezoně se Bostonu podařilo odvrátit nepříznivý stav 3-1 v sérii proti Sixers. Stali se tak prvním týmem v historii, který to dokázal, a zároveň se Philadelhii pomstili za porážku z minulého roku. Ve finále proti Lakers opět navázali na vítěznou tradici a vyhráli 10. titul za posledních 12 let. Bill Russell byl tedy nejenom prvním trenérem tmavé pleti v dějinách, ale také prvním, který vyhrál titul. O rok později Boston titul obhájil a po sezoně Russell ukončil profesionální kariéru. 

Úspěchy

Russell získal rekordních 11 titulů a k tomu 5 ocenění MVP. 4x vedl ligu v počtu nasbíraných doskoků a celkově se v této kategorii dodnes drží na 2. příčce. Zároveň byl 12x nominován do All-star game a jednou se v ní stal nejužitečnějším hráčem. V roce 1975 byl uveden do síně slávy a v roce 2011 obdržel od Baracka Obamy Prezidentskou medaili svobody. Byl klíčovým hráčem Bostonu v 60. letech a je považován za jednoho z nejlepších defenzivních hráčů všech dob

Zajímavosti

Russell je kromě Chamberlaina jediný hráč, který dokázal v jednom zápase nasbírat 50 doskoků. V sezoně 1960 jich proti Syracuse Nationals zaznamenal 51.

V roce 2009 byla po Russelovi pojmenováno ocenění Finals MVP. On sám přitom tuto cenu nikdy nezískal. Poprvé byla udělována až v roce 1969, tedy v Russelově poslední sezoně. Ačkoliv Boston zvítězil a Russell nepochybně patřil mezi klíčové hráče, cenu dostal Jerry West z LA Lakers. 

Během jednoho univerzitního turnaje musel Russellův tým cestovat až do Oklahomy. Zdejší hotel ale odmítl ubytovat hráče černé barvy pleti. Celý tým včetně bílých hráčů se tedy rozhodl přespat na nedaleké vysokoškolské koleji. Russell později uvedl, že to byl klíčový moment v jeho životě, protože od té chvíle už se nikdy nenechal postavit do pozice oběti rasové diskriminace. 

Se svým univerzitním spoluhráčem K. C. Jonesem (se kterým později hrál i v Bostonu) byli jedni z prvních, kteří proslavili tzv. alley-oop

Russell vynikal také ve skoku do výšky. Na vysoké škole dokonce zaznamenal 7. nejlepší výkon na celém světě. Na závodech v roce 1956 překonal laťku ve výšce 206 cm a tím vyrovnal výkon Charlieho Dumase, pozdějšího olympijského vítěze. Světový rekord byl tou dobou o pouhých 9 cm výš, než Russellovo osobní maximum

Během Russellovi první sezony v NBA ho v zápase proti NY Knicks protihráč Ray Felix rasisticky urážel. Trenér mu na to řekl, že se má sám za sebe postavit a ukončit to. Russell následně Felixe zbil do bezvědomí. Za tento incident musel zaplatit symbolickou pokutu 25 dolarů. S rasistickými urážkami se už od té doby téměř nesetkal.  

Po zápase v sezoně 1967 vzal svého dědečka do kabiny, aby mu ukázal, jak všechno v zákulisí funguje. Ten se následně rozbrečel. Dojalo ho totiž, že jeho vnuk trénoval tým, ve kterém spolu bílý hráči a černoši dobře vychází. 

Russell byl v roce 2006 v kontaktu se Shaquillem O’Nealem a přemluvil ho, aby se usmířil se svým bývalým spoluhráčem Kobe Bryantem.