Zdroj: montereyherald.com
Každá generace má hráče, který je pro svou dobu klíčový a který se také stane tváří své éry. V 60. letech to byl Wilt Chamberlain, v 70. Kareem-Abdul Jabbar, v 80. Magic Johnson, devadesátky měly Michaela Jordana a tak dále. Jako nejvlivnější hráč minulého desetiletí je nejčastěji označován LeBron James. Jeho přínos pro ligu byl nepochybně obrovský a inspiroval nespočet mladých hráčů. Je tady ale jeden hráč, jehož přínos byl ještě větší. Dokonce si troufám říct, že žádný hráč v historii NBA nedokázal ovlivnit způsob, jakým se hraje basketbal, do takové míry, jako se to povedlo právě jemu. Řeč je pochopitelně o Stephenu Currym. Někdo by mohl namítat, že Curry sice dosáhl obrovských úspěchů, ale jeho kariéra se nemůže rovnat hráčům, jako byli Jordan, Kobe, Magic a další. To je sice pravda, ale jeho herní styl naprosto změnil způsob, jakým moderní hráči a trenéři nahlíží na basketbal jako takový.
Steph Curry je fenomenální hráč a jeho jméno si každý spojí s neuvěřitelnými střelami, které se na první pohled zdají nemožné, ale on je dokáže i přesto proměnit. Jeho vliv na to, jak se dnes hraje basketbal, nelze popřít, a proto bych se dnes rád podíval na to, jak je možné, že zrovna jemu se podařilo svou hrou ovlivnit takové množství lidí.
Jak se z outsidera stala superstar
Už během svého působení na střední škole měl Curry problémy se prosadit kvůli svojí výšce. Trenér ho nechtěl nechat hrát, protože byl jeden z nejmenších hráčů v týmu. Po nějaké době se mu podařilo dostat se do základní sestavy a nakonec dostal nabídku i z Univerzity v Davidsonu. Ta sice nepatří mezi ty nejprestižnější, ale i tak to byl pro Curryho velký úspěch. Do té doby totiž měli hráči jeho vzrůstu velkou nevýhodu v porovnání s vyššími a silnějšími spoluhráči. I přesto se mu podařilo prorazit a navzdory těžkým začátkům byl v roce 2009 draftován do NBA jako hráč číslo 7. Jak se mu to podařilo?
Každý tým do té doby potřeboval vysokého a silného hráče, který dokázal dominovat pod košem. Naprostá většina bodů byla z dvoubodových střel, protože trojky byly považovány za neefektivní. Curry proto svou postavou a herním stylem založeným na střelbě z dálky do NBA moc nezapadal. Rozehrávač jako on byl sice v týmu potřeba, ale ani zdaleka nebyl nejdůležitější součástí vítězné strategie. To ho ale neodradilo a dál pokračoval v tom, co uměl nejlépe. Už jako rookie měl 44% úspěšnost při střelbě za 3 body. Jaká byla tou dobou průměrná úspěšnost při všemi preferované střelbě za 2 body? 49 %. To znamená, že pokud by Steph střílel 10 trojek s úspěšností 44 %, nasbíral by 13 bodů. Pokud by průměrný hráč v sezoně 2009-2010 zkusil svoje štěstí na 10 pokusech za dva body, získal by jen 10 bodů. Curry už jako rookie všem ukázal, že tříbodové pokusy mohou mít na cestě za vítězstvím velký význam.
Kouzlo jeho úspěchu
Steph Curry ale přece nebyl první hráč, který uměl střílet trojky. Ray Allen, Reggie Miller a mnoho dalších se také prosadili jako úspěšní střelci z velké vzdálenosti. Čím se od nich Steph liší? Byl totiž první, kdo dokázal svůj herní styl založený primárně na střílení trojek přetavit až v zisk titulu. Když Golden State Warriors v roce 2015 získali první titul od roku 1975, nikdo nepochyboval o tom, že klíčovým hráčem byl právě na první pohled nevýrazný rozehrávač hrající stylem, který by byl ještě před pár lety považován za neefektivní. Od doby, kdy Steph získal první titul a první ocenění MVP, počet tříbodových pokusů začal rapidně růst.
V roce 2009, když Steph přišel do NBA, zaznamenal průměrný tým 18 tříbodových pokusů za zápas. V letošní sezoně je toto číslo s 35 pokusy téměř dvojnásobné. Největší nárůst přitom nastal právě po roce 2015. Dnes už i ti největší a nejsilnější hráči pravidelně střílejí trojky, protože se zkrátka musí přizpůsobit stále rychlejšímu tempu ligy. Giannis Antetokounmpo, úřadující MVP a aktuálně nejlepší “big man” v NBA, v loňské sezoně zaznamenal 5 tříbodových pokusů za zápas. Dokážete si představit, že by něco podobného udělal v roce 2000 Shaquille O’Neal? NBA prochází velkými změnami a nebýt Stephena Curryho, tyhle změny by nebyly ani zdaleka tak výrazné.
Někteří fanoušci zastávají názor, že současný herní styl není tak zajímavý a že z basketbalu se kvůli tomu vytrácí jeho kouzlo. Já si naopak myslím, že podobná změna pomáhá hře se vyvíjet a hlavně nutí i ty nejlepší hráče se neustále zdokonalovat, protože výška ani síla už nejsou jistotou úspěchu.
