Letošní zkrácená sezona NBA má za sebou zhruba třetinu své délky a my si tak můžeme pomalu utvořit ucelenější obrázek o jejím průběhu. Relativně očekávaný průběh obou konferencí sem tam vychýlila nějaká neočekávaná anomálie, jako například nepovedený rozjezd Toronta, vleklé absence Miami či formu stále hledající Dallas. Dost možná největším dosavadním překvapením je však tým Utahu, který po nepovedeném začátku přepnul do vítězného režimu, který mu vynesl první příčku západní konference před dvojicí týmů z Los Angeles. K tomu je také třeba přičíst šňůru 11 vítězství v řadě a statistiku 14 výher a 1 prohry z posledních 15 zápasů! Jak už to tak ale bývá, nic není náhodou, pokud se tedy chceš dozvědět, co za skvělými výkony Utahu stojí, přečti si tento článek!
Pevné jádro týmu
V posledních letech rychlost týmových změn poměrně vygradovala a fanoušci si na tento trend už musí nějakou to dobu zvykat. Hráči se přesouvají mezi velkými týmy a ty zase skládají hvězdné kádry, aby mohly atakovat špičku konference a bojovat o titul. Najdou se však výjimky, jeden příklad ze všechny – Miami Heat. To se vydalo cestou týmové sehranosti a dokázalo konkurovat i těm nejtvrdším soupeřům. Podobný scénář platí také pro Utah, který se po čtyřech letech bez playoff v sezoně 2016/17 umístil na 5. místě a konečně se tak probojoval do závěrečného turnaje. V další sezoně sice přišel Utah o hvězdného Gordona Haywarda, který zažil životní sezonu v předešlé sezoně, nicméně se Utahu povedlo Denveru uloupit 13. draftu, ultra talentovaného Donovana Mitchella, kolem kterého se začal budovat nový ambiciózní tým. Pokud se podíváme na jádro tehdejšího kádru, najdeme zde jména jako Rudy Gobert, Derrick Favors, Joe Ingles nebo Royce O’Neale, tedy účastníky nynější sestavy. A právě k těmto hráčům postupně přibývaly další díly skládačky, které začaly tvořit kompaktní celek. I přes to, že se Utahu nepovedlo v playoff předvést žádný výrazný úspěch, tým vždy patřil k nejlepším defenzivním celkům ligy a dokázal své soupeře potrápit.
Zdroj: https://www.nba.com
Zkušenosti, zlepšená střelba za tři a kvalitní defenzíva
Stabilní jádro týmu Utahu zajistilo, že tým měl skvěle sehranou základní pětku, kterou vždy dokázalo vedení rozšířit o kvalitní hráče, kteří se většinou nedokázali uchytit ve hvězdných celcích, o to více však byli cennější pro tým jako je Utah. Ten tak v posledních letech nepřivedl žádnou mega zvučnou posilu, naopak však přivedl hráče s týmovými schopnostmi, ze kterých se dalo těžit. Pokud je řeč o zkušenostech, v týmu momentálně najdeme třiatřicetileté Inglse a Conleyho, dále jednatřicetiletého Bogdanovice a poté třicítku brzy atakujícího Favorse, Goberta a k mému překvapení i Clarksona. Samozřejmě, do tohoto konceptu zkušených hráčů přibyl mladý Mitchell, nicméně právě kombinace ostřílených veteránů a dravého mládí vytvořila v Jazz hodně zajímavou kombinaci. O to více tento koncept pak funguje, když se na soupisce setkají skvělí obránci. Letos však šla ona vyzdvihovaná defenzíva Utahu trochu dolů, nicméně na úkor jí se značně zvedl tým střelecky. Jazz jsou momentálně druzí v procentuální úspěšnosti střelby za 3 a třetí v počtu střeleckých pokusů z poza perimetru. Zdrojem úspěchu je samozřejmě Joe Ingles (42,4% úspěšnost za 3), kterému sekundují například Mikey Conley (41%), Dovan Mitchell (41,6%) nebo také Royce O’Neal (44,3%!).
Mike Conley, Jordan Clarkson a Bojan Bogdanovic efekt
Síla defenzivy Utahu v čele s Gobertem, dvojnásobným držitelem ocenění pro nejlepšího obránce ligy, umožnila Utahu rozšiřovat také svoje ofenzivní schopnosti. Loni přišel poměrně překvapivě Mike Conley, veterán, který v Memphisu v sezoně 18/19 předváděl životní výkony. Jeho předností byla obrovská univerzálnost, Conley je totiž skvělým týmovým hráčem, který dokáže výborně bránit, střílet trojky a také být skvělým dirigentem ofenzívy. Bohužel pro Jazz, se Conley krátce po startu angažmá v Utahu zranil a odehrál něco málo přes polovinu sezony. Nicméně, Conley se po uzdravení vrátil letos do sezony jako znovuzrozený a momentálně je nejlepším nahrávačem Jazz, k čemuž přidává také zápasový průměr 16.5 bodů na zápas, 1.4 stealů na zápas a výše zmíněnou úspěšnost střelby za 3.
A pokud mluvíme o znovuzrození, Jordan Clarkson je dalším představitelem úspěšného rebornu a učebnicovým příkladem skvělého managementu Jazz. Clarkson debutoval v Lakers před 7 lety jako obrovský talent, nicméně přes velkou konkurenci v týmu se i přes slušné výkony nedokázal trvale prosadit do základu. A jak to tak v NBA chodí, Clarkson se začal stěhoval z týmu do týmu, aniž by se někde trvaleji usídlil. Přitom je však jeho kariérní průměr bodů na zápas více než úctyhodný,14.9 bodů. A tak po tomto hráči “bez domova” sáhli Jazz a výsledek? Nejvyšší průměrný počet bodů na zápas v kariéře (17.5) a nejvyšší kariérní číslo v kolonce doskoků (4.4). Clarkson tak očividně našel konečně angažmá, které by mu mohlo po herní stránce vyhovovat a kde by dokázal plně využít svoje schopnosti a být tak platným členem týmu.
A co se Bogdanovice týče, ten kroutí stejně jako Conley u Jazz druhou sezonu. Na úkor jeho minut přišel o ty svoje služebně déle sloužícíb, který se teď ale stal důležitým defenzivním prvkem druhé pětky Utahu. A kdo že si vzal jeho místo v sestavě? Bojan Bogdanovic, který si loni ve své debutové sezoně za Utah odnesl nejvyšší bodový průměr na zápas v kariéře a letos pokračuje neméně špatně, skóruje ve velkém, sem tam si dá nějaký výstavní poster dunk no a hlavně trefuje trojky jako na běžícím páse…
Slabiny a rizika
Samozřejmě, NBA je hodně specifická v tom, že týmy, které mohou většinu sezony zářit, v playoff vyhasnou, viz loni Bucks. Nicméně letošek dává fanouškům naději na to, že by se Utah konečně mohl v playoff probojovat dál a případně zabojovat o finále konference. Co však Utahu chybí je větší hloubka kádru, jejíž potřeba se projevuje právě většinou v playoff. Tým je momentálně sestaven ze skvělých, zkušených hráčů, nicméně kádr postrádá větší možnosti rotace, kdy základní pětku Gobert, Mitchell, Bogdanovic, Conley a O’Neale zpravidla doplňují pravidelně Ingles, Clarkson, Favors, Niang a Oni, případně také Harrison. Je třeba zmínit také některé mladíky, jako jsou Auzubuike, Hughes, Brantley nebo Morgan. Za těchto okolností mají Jazz na papíře spoustu hráčů, nicméně kvalita některých z nich a jejich herní příspěvek už tak výrazný není. Spolehnout se může tým zpravidla na body Inglese, Clarksona, s občasným nepatrným přispěním i Favorse a Nianga. A samozřejmě, jako všude, je strašákem také zranění, to platí především v případě Conleyho, který často absentuje s různými typy zranění. Samozřejmě, kritické by pro Jazz bylo i zranění Goberta či Mitchella, dvou největších hvězd týmu, ale tohle riziko si samozřejmě nese každý z týmů.
Jsou Jazz real deal?
Samozřejmě, odpověď nelze určit. Jazz jsou ve skvělé formě a vypadají, že by mohli v letošní sezoně zamíchat kartami. V nejbližší době tým Utahu potká ostrá zkouška, kdy je bude v následujících 10 zápasech čekat spoustu týmů z horních příček, jakožto například Sixers, Clippers, Lakers nebo Bucks, se kterými si už Jazz připsali výhru. Právě tato utkání by mohla o něco více napovědět, zda se má s Utahem letos počítat jako s kandidátem na sesazení Lakers z královského křesla konference či nikoli. V médiích se totiž často řešilo, že Utah měl slabší los, tudíž měl snazší cestu ke zmíněnému jedenácti zápasovému winning streaku. Jedno je však jasné, s Jazz se letos musí počítat, tým vypadá skvěle a je jen otázkou času, než se dozvíme, jak s touto slibně rozjetou sezonou Utah naloží. Takže rozhodně jízdu Utahu sleduj a prozatím se koukni na nejlepší momenty z nezapomenutelného winning streaku.
