Miami Heat a jejich cesta do finále NBA

Kdo by to byl býval před sezónou tušil, že se ve finále NBA postaví proti LA Lakers tým Miami Heat, navíc na úkor favorizovaného celku Milwaukee Bucks, který hráči Heat v druhém kole smetli 4-1 na zápasy. Tým z prosluněné Floridy je trojnásobným šampionem NBA ze sezón 2005/6, 2011/12 a 2012/13, nicméně od posledního triumfu a následného rozpadu “Big Three” (James x Wade x Bosh) procházel dlouhodobým rebuildem. S odchodem LeBrona ztratilo Miami velký kus své tehdejší dominance a pozdější ukončení kariéry Chrise Boshe a odchod Dwyanea Wadea znamenal jediné, potřebu vybudovat nový tým a započít novou éru. Nicméně díky kvalitnímu koučingu Erika Spoelstry a jeho výběru zkušených hráčů a mladých talentů, se povedlo Miami v průběhu přestavby kádru udržet tým v boji o playoff a dokonce se do závěrečné fáze sezóny 2x probojovat. Stalo se takv sezónách 2015/16 a 2017/18. V prvním případě Heat zůstalo těsně před branami finále východní konference, v druhém uštědřila týmu Erika Spoelstry lekci hned v prvním kole Philadephia. Nicméně letošní ročník, ten byl z mnoha důvodů jiný.

Zlomová sezóna? Ano a hned z několika důvodů…

Jedním z hlavních důvodů, proč letos Miami zažilo tak úspěšnou sezónu, byla odvaha konečně razantněji obměnit kádr a obětovat přitom některé své hvězdy, ať už vyhaslé nebo aktivní. Vraťme se ale ještě krátce zpět do loňské sezóny, kdy Dwyane Wade dal svému týmu i aktivní kariéře poslední sbohem. Pro Heat to znamenalo jediné, hledání nového hvězdného leadera, který by se stal vůdčí tváří nové éry. Přestupové spekulace nejčastěji skloňovaly jméno Russel Westbrook, ostatně jako každý rok, nicméně generální manažer Pat Riley měl zacíleno na jiné jméno. To znělo Jimmy Butler, vysoce talentovaný playmaker s pověstí rozvraceče kabin, který svoji slibně rozjetou kariéru v Bulls nedokázal přeměnit v úspěch v Minnesotě, ani posléze v ambiciózním týmu 76ers, kde mu byla předurčena role podobná té v Miami. Heat tak nakonec ulovili hráče potřebného all-star kalibru a jasně tím dali najevo, že právě Butlerovi byla svěřena důvěra vést tento relativně mladý ambiciózní celek. Nicméně na druhé straně zde byly obavy, zda se Jimmyho bouřlivá mentalita neprojeví i v kabině Miami a celý projekt nepůjde k ledu. Jak se však ukázalo během sezóny a především v playoff, vedení Heat se nemýlilo. Butler se chopil vůdčí role naprosto dokonale a Miami se především díky jeho schopnostem probojovalo až do finále NBA.

Nic však nebylo zadarmo, do Sixers za Jimmyho putoval Josh Richardson, který zažíval v Heat rozkvět a jelikož byl tento hráč jedním z miamských nejpovedenějších draftů uplynulých let, jednalo se o poměrně bolestivou ztrátu. Na opačném pólu se však nacházel další důležitý trade, konkrétně tedy odchod Hassana Whitesidea. Ten patřil v posledních sezónách k nejdůležitějším článkům obrany Miami, nicméně i přes to došla vedení po několika letech trpělivost s jeho cyklickou nekonzistentností a laxním přístupem. Whiteside se tedy chtě nechtě stěhoval do Portlandu výměnou za Meyerse Leonarda. Miami tak sice citelně ztratilo na síle pod košem, nicméně vyřešilo tím vleklé problémy na pozici centera. A když jsme u problémů, Erik Spoelstra se konečně zbavil nekonečně rebelujícího Diona Waiterse. Ten sice zažil v Miami zářné a pamětihodné okamžiky (například tenhle game winner proti Warriors), nicméně jeho problémové chování vedlo k tomu, že byl za sezónu 3x suspendován (třeba za panický záchvat po požití THC v letadle). Nakonec jej Erik Spoelstra, jakožto nepotřebného hráče, velice efektivně zakomponoval do povedeného mega trejdu. Krom přestupů letos Heat po mnoha letech zafungovali také nováčci, konkrétně třináctka loňského draftu Tyler Herro a undrafted Kendrick Nunn. Co se prvního jmenovaného týče, Herro si odnesl úctyhodné statistiky: 13.5pts / 4.1reb / 2.2ast a místo v druhém týmu nejlepších rookies sezóny. Svoji vydařenou sezónu pak podtrhl skvělými výkony v playoff, ale o tom až později. Kendrick Nunn, o poznání starší, ale stále formálně rookie, si vysloužil místo v prvním týmu nejlepších nováčků, společně s nominací na Rookie of the Year! Jeho finální stats z této sezóny přitom byly více než úctyhodné: 67 zápasů, 15.3pts / 2.7reb / 3.3ast a průměrná herní doba 29.3 minut!

Silná chemie miamských “underdogs”

Tým Miami měl nečekaně silný nástup do sezóny a ohromoval fanoušky svojí efektivitou, Heat se dokonce stali jediným týmem v celé NBA, kterému se povedlo dvakrát porazit rozjeté Bucks. Nicméně po all-star pauze forma Heat relativně opadla a po pokračujících výkyvech v Orlandu kleslo Miami na finální pátou pozici za Pacers. V playoff se však hráči Heat ukázali v naprosto jiném světle a asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se tým Erika Spoelstry stal v playoff nejlépe sehraným týmem. Přitom hra Heat nebyla bůh ví jak složitá, nicméně vycházela z maximálně týmové pojetí hry a tím se stala tak efektivní (2. největší rating asistencí na zápas). Miami těžilo ze skvělých trenérských schopností Erika Spoelstry a výtečně sestaveného týmu, jehož hráči měli mezi sebou pevnou chemii. Největší výhodou tohoto týmu bylo, že se v každém zápase mohl výrazněji prosadit prakticky kdokoliv.

View this post on Instagram

They want it more 😤 @mjs_goat

A post shared by Hoops Nation (@hoopsnation) on

Za tím, co iniciativu v důležitých momentech přebíral očekávaně Jimmy Butler, postupem času přišly týmu vhod dlouholeté zkušenosti veterána Gorana Dragiče, který do zápasů začal přispívat důležitými body (jeho průměr v playoff: 19.1 bodů (+2.9 oproti sezóně). Jindy se zase projevila střelecká chuť nejlepšího trojkaře a rekordmana Duncana Robinsona (44.6% úspěšnost střel za tři), komplexní vyzrálost letošního all-star hráče Bama Adebaya (který jen těsně neobdržel ocenění Most Improved Player) nebo rostoucí sebevědomí Tylera Herra. Mimochodem, tento 20ti letý nováček ve svém první sezóně překonal hned dva rookie playoff rekordy. První v počtu trojek (celkem 45) a druhý v počtu bodů ve finále konference (37), čímž překonal i franchise rekord Miami, který držel Dwyane Wade s 27 body. K tomu všemu můžeme přičíst důležité body všestranného Jae Crowdera nebo náhradníků Kellyho Olynyka, Kendricka Nunna nebo Andrého Iguodaly. Miami Heat je tak sympatickým důkazem toho, že i v roce 2020 nemusí nutně vést cesta do finále NBA sestavením týmu plného hvězd. Kvalitních výsledků lze také dosáhnout týmovým pojetím hry, vírou ve schopnosti jednotlivých hráčů, kteří se tak podílejí na tvorbě silného ducha týmu.

Erik Spoelstra knows…

Pokud jsem mluvil o letošních kvalitních přestupech Miami, tak jedním z dalších důležitých faktorů letošního úspěchu byl také Spoelstrův únorový trade. Miami v něm obětovalo Justisea Winslowa, zvolenou desítku draftu z roku 2015, jehož slibný potenciál začal pomalu uvadat. Vedení se ho tak rozhodlo trejdnout společně s Dionem Waitersem a Jamesem Johnsonem, který podobně jako Waiters po svých hvězdných momentech ztratil formu jak po basketbalové, tak fyzické stránce. Heat na oplátku získalo z Memphisu zkušené veterány Crowdera, Hilla a trojnásobného šampiona Andreho Iguodalu, který se po svém odchodu z Warriors u Grizzlies příliš nechytl. Erik Spoelstra tak dal tímto tahem jasně najevo, že zbrojí na playoff. I přes mdlý start všech hráčů se nakonec ukázalo, že zakomponování Jae Crowdera do týmu bylo klíčové. Tento ostřílený dříč se stal hráčem první pětky a svými trojkami i defenzivní hrou přispíval k průchodu týmu Miami až do finále. Iguadola plnil spíše roli přítomného zkušeného matadora playoff (6 po sobě jdoucích účastí ve finále mluví za vše) a také hráče do rotace, nicméně i jeho 15 bodů proti Celtics v posledním zápase se ukázalo velice důležitými.

Heat se nakonec díky skvělým výkonům stalo po 6 letech vítězem východní konference a oslavilo postup do finále, kde na něj čekalo favorizované Los Angeles Lakers. O tom, že se jednalo o skutečně úspěšné tažení, pojednávají výsledky jednotlivých sérií. Heat se povedlo smáznout v nejkratším možném čase Indianu, načež poslalo nekompromisně domů horké kandidáty na prvenství Milwaukee, v čele s MVP tohoto ročníku Giannisem a dovolilo jim přitom pouhé jediné vítězství. Ve finále konference se pak Miami střetlo s Bostonem a sérii ovládlo poměrem 4-2 na zápasy. Pokud tedy snad někdo na začátku sezóny pochyboval o úspěchu projektu “Butler a spol”, budiž mu odpovědí tato suverénní jízda. Nutno podotknout, že se přitom jedná o Jimmyho debutovou sezónu v Miami, rozhodně se tak máme v budoucnu na co těšit. Pokud se chceš kouknout na ty nejlepší momenty z letošní jízdy této party, sleduj pod článkem oficiální selekci highlights od samotné NBA.