Po tom, co v létě došlo k velkému množství zajímavých přestupů, se spousta týmů z ničeho nic ocitla v pozici favorita, zatímco z jiných se najednou stali outsideři. To stejné platí i pro hráče, kteří byli svým klubem vyměněni za někoho jiného, nebo se rozhodli odejít z vlastní iniciativy. Někteří si díky přestupu výrazně polepšili. Ti, co takové štěstí neměli, skončili v týmu na dně tabulky s téměř nulovými vyhlídkami do nadcházející sezony. Jsou tady ale i tací, kteří byly ještě na podzim předem odsuzováni k neúspěchu, ale nakonec všechny překvapili výbornými výsledky. My se dnes podíváme na dva přesně takové případy: 2 předem odepsaní hráči, 2 týmy s mizivou šancí na jakýkoliv úspěch a 2 velká překvapení.
Jimmy Butler a Miami Heat
Za poslední 3 sezony si Butler získal pověst přelétavého hráče, protože v žádném týmu nevydržel déle než jeden rok. Nejprve se nenaplnila jeho očekávání v Minnesotě, kde se často dostával do konfliktů se spoluhráči. Důvodem údajně byla jejich špatná morálka a nedostatečná touha po vítězství. Butler se nechal slyšet, že tehdejší sestava Minnesoty byla ještě moc mladá a hráči nebyli dostatečně motivovaní vyhrávat. Přesunul se tedy do Philadelphie, která disponovala mnohem zkušenějším a kvalitnějším kádrem. Ačkoliv sezona začala velmi nadějně, skončila velkým zklamáním, protože Philadelphie podlehla ve vypjaté sérii v play off Torontu a sen o titulu se tak rozplynul.
Vzhledem k tomu, že celý tým podle Butlera fungoval velmi chaoticky, se rozhodl znovu zkusit své štěstí někde jinde a zamířil do Miami. Mnoho lidí tento krok považovalo za úplný nesmysl, protože Heat ani zdaleka nemohli konkurovat Philadelphii. Nakonec se ale ukázalo, že to byl od Butlera geniální tah. Z Miami Heat se stalo jedno z největších překvapení letošní sezony a dokázali se probojovat až do semifinále východní konference, kde momentálně svádí vyrovnaný souboj proti favoritům na výhru titulu z Milwaukee.
Butler všechny přesvědčil, že dokáže ve vypjatých momentech přebrat veškerou zodpovědnost za svůj tým a dovést ho k vítězství. Zatímco u jeho předešlých angažmá se mu stavělo do cesty vedení klubu nebo samotní hráči, v Miami se mu podařilo najít podporu od zbytku týmu a očividně to přináší své ovoce. Za zmínku určitě stojí i fakt, že každý tým, ze kterého Butler odešel, se po jeho odchodu v další sezoně umístil výrazně hůře.
Chris Paul a Oklahoma City Thunder
Paul patří mezi hráče, kteří nedostávají ani zdaleka tolik uznání, kolik by si zasloužili. I když už má vrchol kariéry pravděpodobně za sebou, pořád patří mezi velice schopné hráče, ale především je to výborný týmový vůdce. Za svou poměrně dlouhou kariéru stihl nabrat opravdu velké množství zkušeností, které teď dokáže předávat mladším hráčům. Po odchodu z Houstonu už se od něj moc nečekalo a většina lidí předpokládala, že i samotný Paul už nebude mít takovou chuť po vítězství jako dřív. To byl ale velký omyl. Oklahoma před startem sezony patřila mezi naprosté outsidery. Dvě největší týmové opory, Russell Westbrook a Paul George, tým opustili a do sestavy přibyl pouze veterán Chris Paul. Ukázalo se ale, že tým, od kterého nikdo neměl žádná očekávání, ve skutečnosti může konkurovat i na první pohled favorizovaným celkům.
V základní části se Oklahoma nakonec umístila na 5. místě, tedy ještě lépe než v předchozí sezoně. V play off pak hráči kolem Chrise Paula stáli proti jeho bývalému týmu – Houstonu. Paul díky tomu měl dokonalou příležitost všem ukázat, že byla velká chyba ho předem odepisovat do starého železa. Sérii rozhodly až poslední vteřiny sedmého zápasu, po kterém se ale nakonec radoval Houston. Oklahoma sice do dalšího kola nepostoupila, ale i tak má za sebou velice úspěšnou sezonu, která může být odrazovým můstkem pro úspěchy v nadcházejících letech.
Kam až se dokáže Miami v letošní sezoně probojovat? A bude Oklahoma i v příštím roce pořád takovou hrozbou pro ostatní týmy? Na odpovědi na tyto otázky si budeme muset ještě nějakou chvíli počkat, nicméně už teď můžeme s jistotu říct, že oba celky předčily všechna očekávání a udělaly tuto sezonu mnohem zajímavější.
