Nejlepší basketbalová liga světa se loučí s další legendou. S přispěním koronavirové pauzy se rozhodl svoji kariéru “předčasně” ukončit, momentálně nejdéle sloužící hráč v NBA, Vince Carter. Závěrečnou destinací tohoto hvězdného playmakera se tak stal tým Atlanty, ve kterém letos Vince odehrál v neskutečných 43 letech svoji závěrečnou 22. sezónu kariéry! Nejen, že se tak “Vinsanity” stal rekordmanem v počtu odehraných sezon a 4. all-time nejstarším hráčem, který kdy v lize nastoupil, ale také se stal jediným hráčem historie, jehož aktivní kariéra zasáhla do 4 různých dekád!
Vince byl draftován Torontem v roce 1998, kde zažil svoje nejzářivější okamžiky kariéry. No schválně. Kdo z fanoušků NBA si nespojí kariéru tohoto hráče s ikonickým fialovým dresem Toronta Raptors a jeho legendárním vystoupením na Slam Dunk Contestu v roce 2000, ze kterého si také odnesl vítězství? Mimochodem, rok před tímto prvenstvím si Vince vysloužil ocenění ROTY, tedy cenu za nejlepšího nováčka sezony a přezdívku “Air Canada”. A když už jsem u těch úspěchů, Vince je 8x násobným All-Star playerem v letech 2000-2007, 2x se objevil v nejlepším týmu sezóny a také se stal v roce 2000 v Sydney zlatým olympijským medailistou.
Paradoxně se tento rekordman loučí se svojí kariérou přesně tak, jak ji začal. Ve svém debutovém ročníku totiž Carter zažil zkrácenou sezonu, jejíž začátek byl opožděn z důvodu interních sporů ve vedení NBA, ohledně nastavení smluv a výplat. Vince Carter se tak sice letos neloučí za bouřlivých potlesků, za to však ve stylu.
Dost už ale bylo informací a statistik, na počest této legendy si připomeň jeden z nejpamátnějších Slam Dunk Contestů historie, za který se zasloužil právě Vince Carter – díky jeho ikonickému 360° windmillu nebo třeba “honey dip” dunku.
Vinsanity za svoji pestrou kariéru vyměnil celkem 8 týmů. Pokud ti teda nevadí obětovat 7 minut svého života, koukni se na nejlepší momenty z každé Vincovy sezóny, které letos sestavila samotná NBA. Najdeš tam samozřejmě nespočet zdrcujících dunků, ale také památné trojky, buzzer beatery, akce a nějakou tu střelu přes celé hřiště. Chybí už jen legendární “Dunk of Death” ze zlaté olympijské éry USA, proti 2 metrovému Fredericu Weisovi. Ať žije legenda!
