Dizzee Rascal – Boy in da Corner (2003, XL Recordings)
Přiznávám se, že se v karanténě rád vracím ke starým deskám. A mezi ně patří i jeden z nejlepších debutů všech dob, první sólo Dizeeho Rascala Boy in da Corner. Album s mnoha superlativy. Album, které široké veřejnosti představilo syrovost grime music. Album, které dostalo agresi a problémy z předměstí do centra Londýna. Dizzee Rascal v soupravě Nike s černými Air Max BWs se stal symbolem nástupu nově vznikající kultury, která se oblékla do jednotné pouliční uniformy.
Kanye West – The Life of Pablo (2016, GOOD Music, Def Jam)
S odstupem času dost možná nejhitovější Yeezyho deska. Kanye je až nemocný svým perfekcionismem a na T.L.O.P. ho se svými hosty dotáhnul do stádia, kterému už všichni rozumí (např. oproti předchozí trilogii 808s & Heartbreak, My Beautiful Dark Twisted Fantasy a Yeezus). K The Life of Pablo jsem se taky v poslední době pravidelně vracel díky skladbě Father Stretch My Hands, resp. pro její gospelovou Sunday Service verzi, která především v pařížské úpravě stále nahání husí kůži. A vzpomenete si třeba, že No More Parties in LA produkoval Madlib?
Mobb Deep – Amerikaz Nightmare (2004, Infamous, Jive)
Got It Twisted je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb všech dob. V tý doby jely tvrdý elektronický bicí Timberlanda a ve stejném duchu je i tenhle track, který produkoval Alchemist. Ten dělal i mojí druhou oblíbenou pecku Win or Loose. Poslední deska Havoca a Prodigyho před přestupem k G-Unit, kde začaly mít jejich releases nevyrovnanou úroveň. RIP Prodigy. Mobb Deep forever.
Toro y Moi – Boo Boo (2017, Carpark)
Chaze Beara jsem poprvé zaregistroval díky jeho desce Anything in Return z roku 2013, která pro mě tehdy byla jedním z nejlepších alb, které jsem do té doby slyšel. Ještě víc se ale pravidelně vracím k nahrávce Boo Boo. Neuvěřitelně kompaktní deska, ve které všechny skladby hrajou úplně skvěle. Poslechněte si první track Mirage a pak už neskipnete ani jeden track. Desku Carpark Records releasovali formou streamované premiéry na Youtube, což bylo v kontextu tehdejší doby hrozně cool.
J Dilla – Ruff Draft (re-issue 2007, Stones Throw)
A ještě jednou k návratu ke starým deskám. Jay Deeho diskografii bych do tohoto žebříčku mohl umístit klidně celou, protože jestli mi něco zpříjemňuje poslední dny, kdy člověk vůbec neví, jestli je pondělí, nebo čtvrtek, tak je to J Dilla a jeho releasy. Původně jsem sem chtěl dát klasiku jménem Donuts, ale tu snad zná úplně každý. Až do poslední verze tohoto článku byla na tomto místě nahrávka Jay Love Japan, které jsou poslední měsíc rotoval asi nejčastěji. Ale nakonec jsem do této lehce schizofrenní selekce přidal možná lehce pozapomenuté re-issue Ruff Draft, které je ze zmiňovaných alb určitě tím nejšpinavějším.
Sampha – Process (2017, Young Turks)
Moje iTunes library řadí debut zpěváka s kořeny ze Sierry Leone do nejvyšších příček co se počtu poslechů týče. Process je stejně jako třeba výše zmíněná Boo Boo velmi kompaktní deska, ze které nemůžete vytrhnout z kontextu ani jeden track (i když si o to Blood On Me samozřejmě říká velmi hlasitě).
Purple Mountains – Purple Mountains (2019, Drag City)
Purple Mountains je album plné naděje, které ovšem skončí velkou tragédií v momentě, kdy si jako já zjistíte víc informací o jejím autorovi, americkém zpěvákovi a spisovateli Davidu Bermanovi. Protože deska jeho stejnojmenného projektu Purple Mountains je plná ups and downs, které doufáte, že zůstanou zase jen nahoře. Pusťte si nejdřív tracky All My Happiness is Gone a Margaritas at the Mall a dejte pak šanci celé desce.
Thundercat – It Is What It Is (2020, Brainfeeder)
Na novou desku Thundercata jsem se těšil od prvního momentu, co vyšel úvodní singl Dragonball Durag s naprosto nejlepším klipem. A těšil jsem se na ní oprávněně, protože stejně jako (ve své vlastní podstatě úplně hloupý) pilotní track, je i zbytek desky přesně ten typ easy-listening-music, která vám může hrát doma při homeoffice celý den.
Patrik Love ICY L – PETR RYCHLÝ (2020, DVOJLITRBOYZZ)
A na závěr jedna klasická rapová sviňárna. Patrik ak ICY L totiž vydal svůj první release, který zní, že není nahraný v kuchyni za jednu noc po třech dnech a třech nocích bez spánku. ICY L je totiž dost možná jeden z nejvíc underrated emcees u nás, je majitelem skvělého hlasu, který bourá zdi a disponuje přesně 88 druhy flows. Skvělý basy, super zvuk. Doporučuju rozhovor na GoOutu, ICY L je totiž tvůj nový oblíbený akční hrdina a rapper v jedné osobě s pivem v jedné ruce a s mikrofonem v druhé.
